Temnou chodbou by Lois Duncan (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Temnou chodbou určitě zaujme čtenáře mladších generací jak svou tajemnou obálkou, tak zajímavou anotací. Kniha slibuje strašidelnou podívanou, kterou jsem si ani já nemohla nechat ujít a tak jsem se na „hororek“ nechala nalákat.

Můj názor:
Kniha může už na pohled překvapit tím, že je velmi tenounká, taková jednohubka. Tak skutečně nepůsobí jen kniha, ale i samotný příběh. Je velmi přímý, jednoduchý. Nenajdete tam zřejmě řádné převraty, které by Vás nějak extra překvapily. Člověk by řekl, že taková kniha se obejde bez nepodstatných, nicneříkajících části. Bohužel. Pro mě zde bylo mnohem více nedůležitých scén, než těch, které by mi něco daly.
Dějová linka sice pěkně plyne – kniha se celkově dobře čte – ale zápletka nebyla nijak překvapivá. Temnou chodbou je průměrné dílo. Čtenář už takové nyní může najít skoro všude. Co tuhle duchařinu ale odlišuje od jiných tohoto druhu je, že vznikla před téměř čtyřiceti lety a tehdy přece jen asi taková témata tolik používána nebyla.

Jak už jsem psala úplně na začátku. Kniha by měla být údajně horor. A co k hororu neodmyslitelně patří je určitě atmosféra. Horor může být jakkoli dobrý, ale bez skvělé atmosféry naprosto nepoužitelný. Autorka Temnou chodbou mi dokázala v několika momentech husí kůži skutečně nahnat, ale atmosféra tomu nijak nepřispěla. Tajemnost, kterou to mělo obsahovat, byla v knize obsazená tak okrajově, že jsem ji téměř nestačila zaregistrovat. Než hororem bych spíš knížku nazvala napínavou, a už i u toho bych musela přimhouřit oko.

Co mě zklamalo skoro stejně kolosálně jako atmosféra, byly hororové jevy a úkazy, které se v knize objevují skoro od začátku. Jejich použití v příběhu bylo dle mého špatné a absolutně tam nepasovaly. Zklamalo mě – a věřím, že by to zklamalo každého, kdo čekal pořádnou strašárnu -, jak prokouknutelné byly a jak málo prostoru a fantazie jim bylo vymezeno. Stejně tak samotný příběh. Působil na mě odfláknutelným dojmem, jako by byl nedodělaný a autorka chtěla mít psaní rychle za sebou. To celkově dost odebralo celkovému dojmu z knihy.

A nakonec se dostávám k postavám. Budu to brát trochu s rezervou – pořád tu je onen zmiňovaný čtyřicetiletý rozdíl oproti dnešku. Teď tedy trochu obecně. Pokud čekáte přísné, solidní postavy, čekejte dál. Rozhodně nám byly dodány do příběhu zajímavé charaktery, ale jejich potenciál byl naprosto nevyužit. Proč? Dospělí se vyžívali v tom, chovat se jako uhádaní teenageři či blázni bez špetky nadhledu. Žačky školy byly nadějné, byly statečné, měli to v hlavě srovnané. I tak mi ale na jejich chování pořád nechtělo něco sednout. Už jsem konečně zjistila co. Chovaly se jako roboti. Byly strašně strojené a vážné. Autorka se sice snažila udělat každou z nich úplně odlišnou, ale bylo to dost patrné a tak to zkazilo celý můj pohled na ně.

Hodnocení:
Je asi jasné, že mně tato kniha nesedla. Zklamala mě téměř ve všech ohledech a přivírám oko jen kvůli tomu, že už má vážně dost let za sebou, a že u tak krátkého příběhu muselo být těžké vdechnout mu nějakou smysluplnou zápletku. To ovšem neznamená, že by se nemohla líbit někomu jinému. Doporučila bych hlavně nenáročným čtenářům a těm, kteří by teď chtěli složitější čtení proložit něčím pohodovým. To tato kniha totiž rozhodně je. Průměrná, ale pohodová.

5/10

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde