Recenze- Prokletí ohně
Autor: Martina
Wolfová
Žánr:
Fantasy
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 222
Rok vydání: 2012
Anotace:
Když Cora uteče od svého násilnického manžela a vrátí se
k otci do malebného anglického městečka, zdá se, že teď už se všechno obrátí k
lepšímu. Co však mají znamenat znepokojivé vize, sugestivní výjevy z dávného
středověku, které ji začínají pronásledovat? Přichází snad o rozum?
Střípky osudů lady Christabel, sira Roberta a krutého
pana Bruce z Glammermooru jí našeptávají zneklidňující tajemství. A o šokující
překvapení není nouze ani v Cořině vlastním životě.
Naštěstí se i v dnešní době najdou milující rytíři –
třeba v podobě dávných lásek ze střední školy -, kteří se dokážou vypořádat
nejen se soky, ale i s nepřízní osudu, a vysloužit si tak srdce své lásky.
Obsah:
Cora utíká od svého násilnického manžela, kterého by
nebylo od věci pořádně nakopnout, aby se vzpamatoval. Utíká ke svému otci,
který vždy věřil k ideál manželství a proto nebere Cořin problém zas až
tak vážně. Cora se velmi pomalu a těžko vyrovnává s tím, co jí manžel
udělal.
Když se jí nakonec začnou zjevovat i úlomky života jejího,
jak zjistí později, předka Christabel a jejího krutého osudu začíná si myslet,
že kvůli situaci s manželem začala bláznit.
U otce, v městě kde dřív žila, potkává svou dávnou
lásku Williama, kterému se svými všemi problémy svěří a ten jí časem dokonce i
uvěří a její vize bere vážně.
Nakonec (opravdu, až nakonec) začínají situace nabírat
na obrátkách a Cora zjišťuje, že má z Christabel víc společného, než by
bylo záhodno.
Můj názor:
Tak jak začít. Knížka se žánrově se skupinou knih, které
obvykle čtu příliš neshodovala. Byla odlišná, ale přece se mi svým způsobem
líbila, protože život je přece změna. A tak jsem začala číst, opravdu jsem se
těšila, co se z knihy vyklube.
Začátek mě rychle vtáhl do děje, který byl poměrně
smutný, ale realisticky poukazoval na dobu, ve které žijeme. Cořin manžel-
Stuart byl bezpochyby blbeček (autorka ho vhodně nazvala zoufalým sobcem
poháněným uraženou ješitností), ale postupem času jsem pochopila, že to byl
opravdu jenom zoufalec, který se nutně potřeboval dostat z mizerné finanční
situace a tak se mu to v makovičce asi pomotalo a začal vyvádět věci,
které by normální člověk nikdy udělat nemohl. To ho ale neomlouvá a konec, jaký
mu byl v knize přisouzen si svým způsobem zasloužil.
Kniha byla hodně emocionálně založená- pocity vzteku,
bezmoci, vinny a nenávisti, později i radosti a štěstí, proto by podle mě stály
tyhle pocity za větší rozvinutí. V knížce se občas až trošku přehlížely.
Naopak se mi líbilo, že autorka střídala vyprávění z pohledu
různých lidí a také současnost s minulostí, to knihu myslím příjemně
oživilo.
Celá kniha se ale odehrávala ve stejných zajetých
kolejích a tak jsem se stále nemohla přehoupnout přes půlku. Pořád se mi
nedařilo se začíst a přelouskávala jsem každou stránku s většími obtížemi.
Podotýkám, že až asi posledních 20 stran jsem četla s očekáváním,
což je z celkových 222 přece jen málo. Bývala by se mi kniha četla líp,
kdyby autorka přidala doprostřed ještě nějakou další, vedlejší zápletku, kterou
by si čtenáře udržela i během chvíli, které pro mě byly nudné…
Konečné rozzuzlení mě překvapilo a mrzelo mě, že jsem v takovém
napětí nečetla knihu celou. Závěr byl celkově takový milý, klasický happy-end.
Hodnocení:
Jak už jsem psala na začátku, kniha nebyla přesně můj
šálek kávy, ale když přihlédnu k prostředku knihy, který jsem
přelouskávala s nevolí a ke konci, který jsem četla doslova jedním dechem,
hodnocení je takovéhle:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za každý komentář!
Prosím, nepoužívejte možnost 'Anonymní', díky! :)